Základní umělecká škola v Černošicích
Sdružení ProKultura
Texty k
AUDIOVIZUÁLNÍ PŘEDNÁŠCE ČESKÝ ROMANTISMUS
Texty k
AUDIOVIZUÁLNÍ PŘEDNÁŠCE ČESKÝ ROMANTISMUS
Josef Mánes, Josefínav roli Amálie Mánesové o rodině Mánesů přednášela: Hana Bláhová
v roli Otýlie Sukové (roz. Dvořákové) o A.Dvořákovi a B.Smetanovi přednášela a prezentace na hudbu vytvořila: Jana Vavřínková
v roli Anny Náprstkové o dění v devatenáctém století přednášela: Michaela Šlesingerová
OBSAH:
Český romantismus
Antonín Mánes
Václav Mánes
Josef Mánes
Amálie Mánesová
Quido Mánes
Antonín Dvořák
České země za života Anny Náprstkové
Otázky k přednášce
Český romantismus
(rodina Mánesova: otec Antonín, synové Josef a Quido , dcera Amálie, strýc Václav Mánes
vrstevníci: August Bedřich Piepenhagen a jeho dcery Charllota, Luisa,Josef Mat. Navrátil, Julius Mařák)
První půle 19. století v tehdejším provinčním městě Praze představuje období velkého rozmachu podnikání.
Empír ( pozměněná forma klasicismu přísných tvarů a omezeného dekoru) nastupuje do pražských ulic. Vznikají stavby většího významu, které začínají výrazně Prahu měnit. Uveďme celnici na nám. Republiky, kostel sv. Kříže, Masarykovo nádraží, Platýz, vilu Kinských v zahradě pod Petřínem, měšťanské domy nebo založení předměstí Karlína r. 1817. Je postaven Nový železniční most a s tím souvisí úprava dnešního Smetanova nábřeží- první doklad regulace řeky, nové promenády na zasypaných příkopech Starého města - Národní třída, Příkopy, náhrobky na hřbitovech.
Romantismus , který živí fantazii doby, si libuje ve volně komponovaných přírodních scenériích zahrad a parků a využívá k tomu i uvolněné plochy na obvodu města po zboření hradeb. Jeho základní forma, odvozená z původního přírodního anglického parku,se rozvíjí na půdorysu starých zahradních útvarů, jako je Královská obora a vznikají i nové parky, například Chotkovy sady, Cibulka na Smíchově, Wimmerovy sady nad Nuslemi. Významné je, že již nejsou uzavřeným vlastnictvím bohatých, ale veřejně přístupnými místy rekreace a společenského života všech obyvatel města Prahy i okolí.
Druhá půle 19. století
Praha se stává nejen hospodářsky velmi rušným městem, ale také střediskem národnostních snah. Byrokratická správa města však rušivě zasahuje do historického centra města (bourání Židovského města atp.) a stejně tak překotná výstavba a rozvoj předměstí Prahy, stále rostoucí záplava činžáků, budovaných bez uměleckých ambic, ničí ušlechtilý přírodní i historický rámec Prahy.
Slovníček pojmů:
Akvarel: technika malování štětcem vodovými průsvitnými barvami
Biedermeier : měšťanský styl ( hlavně v užitém umění ) po napoleonských válkách do roku 1848 pracující s prvky romantismu. Jeho znaky v krajinomalbě: krajiny z turisticky atraktivních míst s vodopády, salašemi, můstky přes strže, pastýři a tuláky, líbivé barvy, pohoda, bezpečí, sklon k sentimentalitě.
Jeho představitelé : J. Navrátil, C. Spitzweg, August Bed. Piepehagen, jeho dcery Charllota, Luisa, ad.
Novoromantismus : období mezi romantismem a symbolismem (od 60. let do konce19. století).Objevila se nová vlna romantismu v hudbě, literatuře i ve výtvarném umění jako reakce proti nastupujícímu realismu, ale zároveň využívající jeho hodnoty v krajinomalbě ( práce v cyklech, citace, skepse vůči současné civilizaci, subjekt umělce a jeho pocity jako důležitá součást obrazu, sen a snění, spiritualita).
Jeho představitelé : Josef Mařák, B. Knüpfer.
Pozdní romantismus : od konce 40. let ve střední Evropě ( především Mnichov, Düsseldorf, Praha ). Charakteristické znaky tohoto směru v krajinomalbě: vyzdvižení zajímavosti místní krajinné scenérie ( dramatická výstavba obrazu ), barevně rafinované vyjádření roční a denní proměny v krajině, v přírodě zaznamenání vnějších obrysů tvarů a v ateliéru komponování velkých obrazů.
Jeho představitelé: Haushoferova krajinářská škola na pražské Akademii . ( Bedřich Havránek, Alois Bubák, H. Ullik,…… )
Romantismus : období konce 18. st. a první pol. 19.st. V krajinomalbě se projevuje výběrem krajiny- extrémní prostor nebezpečný člověku ( moře, velehory, poušť, hluboký les ,..) s důrazem na individuální lidské postavy, středověké památky a osobní poselství umělce. Romantické hodnoty v krajině jsou pak vznešenost, smrt, fatalita času, únik pomocí nekonečna ( křesťanská víra, jiné duchovní světy ), dynamika a osvobození barvy.
Jeho představitelé : Romantičtí krajináři jako např. Antonín a Josef Mánesové nebo Adolf Kosárek dělají studie na cestách a dokončují dílo v ateliéru.
Antonín Mánes (1784-1843)
– krajinář, malíř
Studoval na pražské Akademii u malíře Karla Postla. Po jeho smrti mu bylo nabídnuto prozatímní vedení Akademie v Praze..
Antonín začínal činnost malíře v Pražské továrně na kameninu, fritové zboží a majoliku.
Celá léta kreslil idylické krajiny a scenérie večerní a noční ( cyklus Čtyř denních dob 1798) podle tradic domácí tvorby klasicistní.
V Postlově škole zesílil idylismus naivních kompozic italské ideální krajiny a zároveň se také rozvinulo studium přírody.
Dílo:
Vesnice Slabce 1819 akvarel
Krajina se zalesněným kopcem 1823
Vesnice Bubeneč 1825
Mánesův sklon k lyrice se prohlubuje , romanticky rozechvělý se jeví obraz: Krajina s Belvedérem 1816 - světlo není výrazné, klidný obraz, krajina je ideální, žádný čas, dramata, bezčasí.
Kokořín - dramatická obloha, boží oko hledí na přírodu, bída lidí, zadní plán – světlo, prostřední plán- dramatická postava poutníka, hrady, posun ve vnímání přírody. Manipulace s krajinou.
Klasicistní malíři vymýšleli krajinu v ateliéru, romantičtí malíři náměty skicovali v přírodě a dokončili v ateliéru na základě prožitku. ( kořeny, ruiny, dávná vznešená vysoká zvířata v krajině- nikoliv obyčejné krávy či ovce )
Hrad Okoř 1827
V mladém věku vytvořil Antonín tři studie hradu Okoř, které jsou dnes v NG Praha.Barevné, volné, odvážné studie hradu Okoře, o jehož významu vypráví postava básníka k němuž promlouvá dávná minulost.
Celá tvorba Antonína Mánesa je prostoupena citovým vztahem k přírodě českého venkova, k poezii hradů a ke kultu dávnověku.
Ve 30. letech z obrazů mizí figury, častěji jsou vidět scenérie bouřlivé krajiny, smrště větrů, spěchající těžká mračna na obloze.
Krajina s Kokořínem, Křivoklát v bouři 1834
V roce 1836 byl jmenován profesorem krajinářské školy na Akademii v Praze. Měl i řadu soukromých žáků ze šlechtických kruhů svých mecenášů, které často s celou svou rodinou doprovázel v době letních měsíců na jejich venkovská sídla.
Celá léta vytvářel svůj cyklus 60 akvarelů s pohledy na české hrady a zámky, vše v duchu tradice, ale v technice akvarelu nově pojaté. Citlivá lesní zákoutí, ticho v lesích apod.
Zachovaly se plenérové studie k dílům: Košťál, Karlštejn, Kunětická hora, Rabí.
1840 – 1841
Náčrty krajin po bouři, svěží rozbřesky rána a letních dnů : Sv. Jan pod Skalou 1840, Jitřní krajina.
Ve vědomí Antonína Mánesa bylo učení J.J. Rousseau o léčivém působení pobytu v přírodě. Antonín neustále procházel českou krajinou a zachycoval města, hrady, pohledy do dálky, idylická zákoutí údolí krajiny. Reagoval i na literární podněty svého mladšího současníka K. H. Máchy, ale tato poloha mu nebyla natolik vlastní, a proto ji brzy opustil.Raději se uchyloval k vyjádření idylické krajiny. Malíř své malby založil na reálné zkušenosti z častých pobytů ve volné přírodě a z dlouhých studijních cest po českém venkově.
Rozbor obrazů:
Krajina s Belvedérem 1816
Krajina klasicistně koncipovaná, vznikla v době jeho akademického studia a patří ke stěžejním dílům českého krajinářství 19. století. Rozvinutá, promyšlená kompozice ideální scenérie s raně romantickými prvky v postavě spěchajícího jezdce. V druhém plánu obrazu nacházíme realistické prvky, za stromovím vede malíř divákovo oko k horizontu. Světlo obrazu je nevýrazné, klidný obraz, stejné světlo tzv. ,, Máchovský romantismus ‘‘.
Změna na obraze – tzv. ,, Boží oko ‘‘- dramatické nebe, těžká oblaka, prosvítání světla.
Klasicismus zde můžeme svým způsobem přirovnat ke středověké malbě - také pracuje se světlem,zdůrazňuje kontakt s duchovnem. Nejvíce je vidět na sakrálních stavbách.Světlo zde vyvažuje architekturu.
Antonín Mánes: Krajina s Belvedérem
Krajina s oráčem
Idylická poloha krajiny, malovaná na základě studia holandské krajinářské školy.
Malíři té doby:
Josef Navrátil 1798 -1865- malíř-dekoratér, ( iluze, maloval procházky pokojnou krajinou tzv. Zimmerreise)
Jeho přítel August Bedřich Piepenhagen- prýmkař, knoflíkář, krajinář, dcery Charllota, Luisa, také vynikající malířky krajin.
Václav Mánes (1793(1796)? Praha –1858 Praha)
bratr Antonína Mánesa
Studoval na pražské Akademii od roku 1808 u profesora J. Brglera.
V roce 1829 dostal stipendium k tříletému studijnímu pobytu v Římě ,1835-36 po smrti Waldherrově a po smrti Františka Tkadlíka roku 1840 zastával místo ředitele Akademie v Praze.
Malíř Václav Mánes obesílal všechny pražské výstavy podobiznami, kreslenými kartony a náboženskými obrazy.K umění ho přivedla vytrvalost a pracovitost. S bratrem Antonínem bydleli společně a měli i společný ateliér v Kozí ulici v Praze.
Ve svých raných letech se více klonil k vlastenecky motivované malbě inspirované českými dějinami. Pracoval např. na Machtových dějinách ( 2 kresby : Volba Libuše za kněžnu, Silný Bivoj)
Také zpracovával antické motivy. Jeho síla a talent je v portétních malbách.
Vlastní podobizna
Podobizna bratra Antonína -1825 zpracovává v technice litografie podobiznu bratra Antonína.
Hodinář 1842
Podobizna děvčátka
Nejlepší podobizny Václava Mánesa vznikají v letech 1825- 1845.
Práce přivezené z Itálie, z římské cesty (kopie cizích mistrů provedené na pauzovacím papíře) neseznamovaly pouze s pozdně klasicistní tvorbou římských Němců, ale i se žánrovou tvorbou oblíbených francouzských a anglických grafiků.
Václav Mánes umírá 27.3. 1858 v Praze, traduje se o něm, že k umění ho přivedla jeho vytrvalost nikoliv nadání. V každém případě je Václav Mánes jedním z nejlepších malířů doby romantismu 19. století.
Josef Mánes (12.5.1820 Praha – 9.12.1871 Praha )
- malíř, ilustrátor
Josef se narodil v Praze Kozí ulici, kde bydlel jeho otec malíř Antonín a jeho matka Magdalena Kristina, roz. Schwidnerová. Rodina měla pět dětí, po smrti jedné dcery narodila se Amálie r. 1817,
r. 1820 Josef, další chlapec narozený zemřel, r. 1828 syn Quido.
Otec Antonín s výraznou tváří a s licousy, vysoké postavy,vyučoval ve šlechtických rodinách Černínů, Fürstenberků, Thunů v Děčíně a na Křivoklátě.
Matka Magdalena byla dcera truhláře, měla vysokou postavu, povahy byla prosté a srdečné.
Strýc Václav byl o 9 let mladší než jeho bratr Antonín. Byl také malíř, oddaný ctitel renesance a malíře Raffaela, málomluvný, hloubavý , vytrvalý člověk s velikou pílí. Bydlel a sdílel společný ateliér s bratrem Antonínem.
Přátelé Antonína jsou Palacký, Dobrovský, Presl, aj.
Studia:
Josef studoval u Václava Mánesa, svého strýce, na Akademii a u prof. Fr. Tkadlíka. V Německu pak studoval u Christiana Rubena na Akademii v Mnichově.
Podnikal studijní cesty : Solná Komora, Drážďany, Polsko, Slezsko, Haná( 1849-1850), Morava ( 1854 ), Slovensko a v 50. letech také Drážďany, Vídeň, Mnichov. Následuje 1867 Rusko,1870 Itálie (již je velmi nemocen).
Člen mnichovského Kunstvereinu
Člen nově založeného výtvarného odboru na Akademii v Praze
Člen Slovanské lípy
Člen Jednoty výtvarných umělců
Člen Umělecké besedy
1849 – vyslán do Kroměříže Jednotou výtvarných umělců, aby maloval portréty politiků.
Nezdar při získání zakázky budování karlínského chrámu Cyrila a Metoděje a rovněž zakázky renovování kaple sv. Kříže v Praze.
Ovlivněn učitelem F. Tkadlíkem namaloval obrazy : Hrobník, Smrt Lukáše Leidenského, Setkání Petrarky s Laurou. Ilustrace k Rukopisu královédvorskému.
Pracoval na návrzích praporů pro pražský Sokol, pro zpívající spolek Hlahol, Jednotu Říp v Roudnici ,aj.
1866 odhalení Kalendářní desky na Staroměstském orloji v Praze.
Josef pracoval spolu se svým otcem Antonínem, otec mu byl rádcem, učitelem a provázel ho začátky jeho malířské práce. Byl to on, kdo mu uděloval rady a odkrýval taje kompozic, barev a byl to on, kdo s ním procházel českou krajinou, učil ho pozorovat a dívat se okem malíře.
Jako mladý chlapec adept malířského umění si Josef nakreslil mapu Čech. Tu si rozdělil na kraje a označil si řeky a města. Doplňoval tuto mapu svými popisy řek a činností řek. Vše v 50. letech. Každá řeka měla svůj charakter. Jaké ryby tam jsou, kde jsou drahokamy, Ohře že je náchylná k záplavám, Otava a Lužnice že je plná nalezišť zlata .
Byla to touha po souznění s krajinou. Nejen krajinu malovat a kreslit, ale i na základě vlastního poznání ji vnímat.
Smysl pro historii českých hradů se promítal v chlapcových kresbách, které kreslil do skicáku.Vytvářel pohledy a průhledy do hradních nádvoří. Studoval určité architektonické části hradů (Mělník, Kunětická hora u Pardubic, Křivoklát). Zde je určitá podoba s básníkem K.H. Máchou v souvislosti s kresbou hradů.
Téma: Vesnický lid
S přitažlivostí fenoménu lidového umění a obyčejů v pojetí tehdejšího vesnického lidu se Josef setkal již v roce 1836 při oslavě korunovace krále Ferdinanda a královny Marie Anny na Invalidovně ( dnešní část Prahy 8, Karlína). Plno vesničanů tehdy předvádělo dožínkové slavnosti a svatební zvyky.
Josef na svých cestách zachycoval vše, co jej zajímalo, do svého skicáku, který nosil neustále s sebou. Muže na poli, dívky při práci, postavy žen, tváře dětí. Zajímalo ho ošacení obyčejných žen, záhyby jejich zástěr, sukní, šátky, barevnost čepců na hlavách. Se zaujetím skicoval úpravu vlasů chlapců a dívek, jejich typický chlapecký a dívčí postoj těla.
V Beskydech, ve slovenských horách, v okolí Krakowa ho nadchly staré slovanské oděvy. Josef začal shromažďovat popisy krojů , zaujala jej příbuznost českého, moravského a slovenského lidového ornamentu.
V Praze byl Josef svědkem slovanského sjezdu a velkých politických a kulturních změn. Byl členem spolku Slovanské Lípy, kde se stýkal s paní Boženou Němcovou, Karlem Jaromírem Erbenem, Pavlem Josefem Šafaříkem. Představil spolku své návrhy národního ženského kroje, kde užil prvky slezských a krakovských žen.Byl přítomen na Kroměřížském sněmu, kde jednal rakouský sněm. Zde Josef nakreslil portréty českých poslanců. V této době na sněmu se Josef stýkal s Riegrem, Palackým, Braunerem, Presslem, Vinařickým a ostatními členy sněmu.
Josef si oblíbil Hanou, toulal se okolím města Kroměříže a celý rok pak následně pobyl na zámku Čechy pod Kosířem u Prostějova. Obdivoval Hanou a Hanačky a celá tato oblast mu přirostla k srdci. O dívkách z Hané říkával, že jsou krásné jako Madony.
,, Velká láska se rodí z velikého poznání věci, kterou milujeme… ‘‘ řekl Leonardo da Vinci, ,, …a neznáš-li ji nemůžeš ji milovat, leda chudě. ‘‘
Mánesova láska k lidu byla tak veliká i z tohoto důvodu, že on osobně rád poznával vesnický lid a byl mu milý. V tomto poznání našel svůj smysl umělecké práce.
Věnoval se toulkám po české krajině, pozoroval svět okolo sebe, v každém jeho obraze nacházíme cit a cítíme lásku k lidem a české krajině.
Krojové studie Mánesovy mají veliký historický význam, protože zaznamenávají všechny podrobnosti oděvů, některé z nich jsou dnes již zaniklé. Pozoroval barevnost oděvů, bohatost výšivek, šíři ornamentů a pestrou výzdobu oděvů.
Poznával i pracovitost lidí, lásku k písním, k hudbě a společný mravní řád národa.
Mánesova umělecká činnost prokázala, že ,, duše národa ‘‘ není jen obrazné rčení, ale je skutečností, neboť národ je společností osob spojených prací, duchem a vlastnostmi.
Národ je výtvorem kultury a dílem ducha.
V Mánesových dílech se nachází motiv bolesti vzácně. Umělec tvořil ve svých dílech šťastné kraje a radostné vztahy. Svůj lid maloval v klidnějším a vlídnějším prostředí. Obrazy Líbánky na Hané a Slovácká rodina jsou toho důkazem.U něho jako malíře to vyjadřuje víru v dobro, v dobro člověka.
Josef Mánes, Slovácká rodina
Před obrazy Josefa Mánesa nalézáme klid, vztah a lásku k českému člověku a zamyšlení.
Básník říká :
,, Kam dohlédneš, jdou dlouhé řady polí,
z jablůněk přečnívají střechy chat.
Lid zachutnal ti drsnou solí
a ty jej musíš milovat...
Je krásné růsti na domácím poli,
v též prsti, pod týmž sluncem laskavým.
Být množstvím, jehož stejně šumí stvoly,
hovorem věčným s dávným Bohem svým.‘‘
Téma: Česká píseň
Český ráz obrazů Josefa Mánesa se projevuje v cyklu Národní hudba a zpěv a v ilustracích lidových písní. Myšlenka ilustrovat lidové písně u Josefa klíčila již v mládí a provázela ho až do tragické smrti. Nacházíme mnoho náčrtů, drobných kreseb a to také ukazuje vytrvalou snahu umělce vytvořit velké výtvarné dílo. Nemohl však svůj záměr uskutečnit pro neporozumění národa, jemuž tak věrně sloužil. Připomene nám to i jiné strastiplné osudy umělecké tvorby např. u B.Němcové nebo B.Smetany.
První ilustrace k lidovým písním vytvořil Josef Mánes již v době studií na pražské Akademii. Ilustroval texty Karla J. Erbena : Písně národní v Čechách.
Kresba: Domov (někdy zvaná ,, Kde domov můj?‘‘)
Písně : Ranní, Ukolébavka, Milostná, Svatební, Kostelní, Pohřební, Válečná- hovoří o něžnosti dítěte a o mateřské lásce . Hovoří o neklidu muže, o písni mladé lásky, mládí, bojů, smrti. Písně provázejí člověka od kolébky do hrobu.
Motiv Ukolébavky:
Tento námět několikrát Mánes zpracoval, svou první ukolébavku nakreslil pro hraběnku Izabelu Sylva-Taroucca roku 1856 ,dlící na zámku Čechy pod Kosířem, které se narodila dcera.
Josef Mánes, Ukolíbavka
Obraz Stařeček - rozbor:
Děd vzpomíná na mladá léta, povzdech nad svým stářím, celá rodina shromáždila se okolo něho. Všichni chválí dědu, jeho pracovitost. Dávají mu najevo svou lásku a vděčnost, také úctu. Tyto okamžiky si děd užívá, je šťasten v kruhu svých nejbližších. Je to pro něj povzbuzení. Hřejivé paprsky letního slunce dotvářejí milou atmosféru obrazu.
Pobyt Josefa Mánesa na Hané u hraběte Sylva- Taroucca na zámku Čechy pod Kosířem.
U hraběnky Izabely a hraběte Bedřicha malíř prožíval krásné chvíle bez hmotných starostí, a to mu umožňovalo věnovat se cele malování. Býval hostem při jejich letním pobytu na zámku. Měl zde i svůj ateliér. Maloval členy rodiny a cítil se s nimi dobře. Odvděčil se za pohostinství četnými obrázky, které štědře rozdával. Dámám maloval vějíře, dopisní papíry zdobil jemnými malbami.Studie a akvarely vytvářel při svých toulkách po okolí.
Obrazy: Příjezd hosta, Políbení, Měsíční noc v parku, V létě
Cyklus 13 obrazů : Život na panském sídle
Zde přidělil dětem roli života mužů a žen.Dílo se stalo karikaturou dospělých i dětí samých.
J. Mánes, Políbení
Zámek Čechy pod Kosířem i zámek v Chodovém Újezdě se stal pro Josefa vysněnou skutečností bez starostí hmotného rázu. Zde mohl celé dny snít a malovat..Tady poznal líbeznou Verunu Čudovou, dívku, kterou namaloval, a také jinocha Jana Postavu jako protějšek hrdé Veruny Čudové.
Rozbor:
Staroměstský orloj – 1865, kruhové medailony se zlatým pozadím.
V tomto díle představil Josef Mánes prostý život českého rolníka jako představitele celého národa.
V kruhových obrazech staroměstského orloje Mánes zachytil práci venkovských lidí v průběhu roku a jejich víru v budoucnost v souladu s poznáním přírody.
Měsíc – Leden
Staroměstská radnice Praha, Orloj s malbami. J. Mánesa
Rodinný kruh. Dítě jako symbol Nového roku. Zde rodina představuje své dítě všem členům rodiny k hrdosti otce.
Měsíc – Únor
Krajina pod sněhem, otec vracející se z lesa domů, prohřívá si prostydlé ruce nad ohněm, žena nese chrastí do světnice.
Měsíc – Březen
Krajina pod Bezdězem je bez sněhu. Chlapec poprvé rozrývá půdu na poli. Krásná postava hocha, volně se opírajícího o starobylý pluh se zapřaženými voly.Chlapec má rozpuštěné vlasy, volné rukávy, krajina je svěží.
Měsíc- Duben
V roudnickém kraji vyšel otec s rodinou ke svým štěpům a stromům. Klidný výraz obličeje otce, matka září mladostí a kraj kolem je laskavý a čistý jako srdce lidí v něm obývajících.
Měsíc- Květen- Máj
Podřipský kraj se rozjasnil barvami květů. Jaro lásky. Chlapec zdobí svůj klobouk květy , dívka uvila kytici a tu si vetkne do rozpuštěných vlasů.
Měsíc- Červen
Lidé z Plzeňského kraje kosí louku v nížinách. Bosý sedlák pracuje s kosou, žena oděna v krátkou sukni a v květované šněrovačce shrabuje trávu.
Měsíc- Červenec
Pšenice září svojí zralostí, zlatem. Opálené
ženy ustaly v práci a usmívají se vstříc
chlapci, který jim přinesl vodu z nedaleké
studánky. Půda vydala těžké klasy a žně
budou radostné.
J. Mánes, Červenec
Na pole pod Troskami vyšel rozsévač- muž
pomalu a důstojně propouští z plachetky
za pasem mozolnatými prsty zrno do
rovných vyoraných brázd. Syn za ním
setbu vláčí.
Měsíc- Září
Čistý den, tiché ráno.
Měsíc – Říjen
Orloj na Staroměstském náměstí v Praze
Vinobraní. Dvojice mladých lidí šťastných
láskou. Sladké hrozny vinné révy.
Zahradník-vinař klečí u révy a nabízí těžký
hrozen, který pro dívku utrhl.
Měsíc- Listopad
Je čas myslet na dlouhou zimu. Celá rodina se vydává do lesa. Otec osekává suché větve, žena s dcerou snášejí otýpky. Nohy se boří do mechu a podzimního listí.Vzduchem vane chlad. Práce jsou skončeny. Celý kruh se uzavírá.
Měsíc- Prosinec
Zůstáváme pod střechou v rodném domě, pocit bezpečí před zimou a hladem.
Obrazy : Podobizna paní Bělské, Podobizna paní Václavíkové, Setkání Petrarcy s Laurou, Josefína, Vesnický kostelík 1851, Pod chalupou, Labská krajina, ( plenérová malba ), Řipský kraj ( plenérová malba )
Malby ve stylu druhého rokoka: Políbení, Při měsíčku, Život na panském sídle.
J. Mánes, Setkání Petrarcy s Laurou
Malby žánrové: Švadlena, V létě, Jitro, Večer
Rozbor obrazu:
Akt a hlava dívky ke třem vínkům
Studie k národní písni: ,, Koupala se má panenka ‘‘ Kresba tužkou a bílou křídou. Tato studie dříve byla ve sbírce V. Lanny. Signováno do roku 1870, snad i poslední dílo J. Mánesa
(Matějček) Dle jeho slov : zkreslení na prstech i na vedlejší hlavě.
Zahradník a květiny 28,5 x 39,5 cm
Lavírovaná kresba tuší a tužkou, téma květiny předcházející kresba doložila ve smyslu dobově alegorickém, studie v realistické podobě. Vytvoření kreseb květin v 50. letech a 60. letech – lavírované dobové kartony.
Jitrocel a heřmánek 36,2 x 22,5 cm
Kresba perem a tužkou. Láska ke květinám má osobní podklad, ale i ryzím citem pro přírodu objeveného Goethem a Rousseauem. Herbář malovaný J. Mánesem nesloužil vědeckým účelům, ale byl pokračováním tradice malovaných herbářů z konce 18. století a začátku 19.století . Zachovala se jich řada na mnohých zámcích.
Akt víly k Domovu 37,5 x 22,4 cm
Kresba tužkou. Dříve ve sbírce Vojtěcha Lanny. Jedna ze studií, kterou J. Mánes nakreslil k litografii Domov na kámen, pro Jednotu českých umělců, jako členskou premii r. 1854.
Studie k houslím. Podle vlastních slov J. Mánesa personifikuje postava pojem domova, který je vtělen v píseň. Velmi zdařilé je šrafování ( křížkování ).
Obrazy:
Akt a hlava ke třem vínkům
Akt dívky k Domovu
Amorova snídaně
Červené paraplíčko- Milenci
Čestný diplom karlínský
Chalupa v Břeclavi
Chodské děvčátko
Domov- litografie
Horská bystřina
Podobizna J. Mánesa z 60. let
Jitrocel a Heřmánek studie
Podobizna –Josefína
Sokolské kroje- návrhy
Labská krajina
Lidový kroj z Těšínska
Podobizna M. H. Taroucové
Martina Kurnicová figura
Milenci
Setkání Oldřicha a Boženy
Červen- medailon na Staroměstském orloji
Prapor Jednoty Říp v Roudnici
Jaro- chlapec
Léto- chlapec
Pod chalupou
Podobizna dámy
Pohled na Gmunden
Políbení 1851
Uzdravení Lukáše z Leydenu
Pryskyřník prudký , Kapustka- studie rostlin
Při měsíčku
Řipský kraj 1863
Skica Setkání Petrarcy s Laurou
Slovácká rodina
Slovácký kroj z Bílovic
Staroměstský orloj
Studie dívčí hlavy
Švadlena
Ukolébavka
Utonulý
Venkovský kostelík
Vzpomínky –kresba
Hanačka- studie figury
Zahradník a květiny
Znamení lva na medailonu Orloje v Praze
Obraz Utonulý:
Jedna z posledních výtvarných prací Josefa Mánesa.Jde se o komorní dílo pohádkového výjevu. Obraz vznikl v roce 1867 v době, kdy se u Josefa začala projevovat duševní nemoc.
J. Mánes, Utonulý
V této době maloval pro mecenáše Vojtěcha Lannu pohádkový výjev ,, Rusalky v lese ‘‘. Mánes dlouho hledal místa, kam by své Rusalky vkomponoval. Jezdil po mnoha krajích jednou na Šumavu, zas do Čech pod Kosířem. Stále hledal vhodná místa.Byl neklidný. Zde již propukala Josefova nevyléčitelná nervová choroba.
Komorník hraběte Augusta Alexandra Sylva - Tarouccy pan Jan Pchálek popsal tento obrázek Rusalek, který zahlédl v ateliéru na zámku v Čechách pod Kosířem. Obrázek dlouho nebyl k nalezení, nikdo o něm nic nevěděl. Teprve v souvislosti s výstavou NG Praha byla Mánesova malba objevena v soukromém majetku. Nyní je dlouhodobě zapůjčena k vystavení v NG Praha.
Dne 9.12. 1871 v Praze umírá Josef Mánes, těžkou nervovou chorobou nemocný. Zemřel chudý a nemocný, nedoceněný a neuznán. Pro výtvarné umění to byl velikán , který pro naši českou kulturu mnoho vykonal. Josef Mánes i v současnosti představuje vynikajícího českého malíře 19. století.
Amálie Mánesová (21. 1. 1817 Praha – 4. 7. 1883 Praha)
Nejstarší dítě malíře Antonína Mánesa, jeho žačka,vyučovala malířství ve škole pro šlechtická dítka ve Spálené ulici čp. 75.
Celý svůj život obětovala talentu svých bratrů, přestože sama byla také velmi nadaná. Vedla bratrům domácnost, zajišťovala jejich pohodlí a obživu, dávala hodiny jako učitelka malířství, aby vydělala peníze na domácnost. Žila velmi skromně, jen aby pomohla svým bratrům. Nikdy se neprovdala.
Podle vlastního podání měla vlohy k figurální malbě, jíž se ale na přání otce nevěnovala.
Malířka měla veliké nadání ke krajinomalbě, hlavně její akvarelové práce jsou více než úžasné a dosahují vysoké úrovně.
Nejlepší její výtvarné práce vznikají kolem 40. let a 50. let 19. století.
Cesta mezi stromy, Mezi humny
Amálie Mánesová, Krajina s postavou
Většina jejích prací se nachází v soukromých sbírkách bývalých žákyň nebo se dostaly do rodinných pozůstalostí a z nich do sbírek Vojtěch Lanny a F.A. Borovského.
Amáliina výstava obrazů se konala v zimě roku 1934 v Praze.
Spolu s bratrem Josefem procházela celou zemí a podnikala malířské cesty do Krkonoš a dál do Drážďan. Také malovala Hruboskalsko- Hrubou Skálu.
Pobývala v rakouských Alpách, ve Vídni. Malovala všude a tak se jí malba stala více barevnější, efektnější. Pro své obrazy větších rozměrů si Amálie volila alpské motivy, horské masivy, skalnaté prolákliny, lesy.
Senoseč v Tyrolsku, Hornatá krajina, Žně, obrazy má NG Praha
Přežila oba bratry - Josefa o 12 let a Quida o 3 roky.
Vynikající malířka 19.století doby romantismu.
Quido Mánes (1828 v Praze –1880 v Praze)
Quido studoval jako jeho bratr na pražské Akademii v letech 1838-1851 u profesora Fr. Tkadlíka. Studoval v Dusseldorfu u Christiana Rubena v letech 1870- 1871.
Quido obesílal pražské výstavy a v roce 1877 byl jeho obraz vystaven na Světové výstavě v Paříži.
Měl zastoupení i na Zemské jubilejní výstavě roku 189, po smrti malíře na výstavě Sto let českého umění 1930. V roce 1937 byla uspořádaná souborná výstava v Praze.
Malý Quido měl od dětství umělecké vlohy a nadání pro kresbu koní a bitev, byl výrazný talent.
Na Akademii byl přijat v 10 letech roku 1838, aby studoval u profesora Františka Tkadlíka. Na rozdíl od svého učitele neobdivoval italské renesanční malířství. Na veřejnosti vystoupil s namalovaným kartonem Blücherův pád u Ligny 1844 a Tyrolské povstání 1846 .
Záliba v bitevních scénách byla ovlivněna profesorem Christ. Rubenem a historismem 40. let 19. století. Kresba a malby byly daleko živější.Společně se svým bratrem Josefem malovali v Krkonoších a prošli i část polské strany. Dál s bratrem pracoval na střeleckých terčích pro Sbor ostrostřelců v Praze. Kreslí lidové kroje pro zamýšlenou Galerii národních slovanských krojů.
Kroje kreslené na Hané, v okolí Jihlavy, z Blat jsou podkladem pro litografie Svatojanská pouť v Praze.
Obraz : Hrdinná obrana pražských studentů proti Švédům 1854
Dokonalá propracovanost, docílil působnosti a bohatosti, vliv CH. Rubena- jeho učitele.
Kresba k litografii – Svatojanská pouť- kresba tužkou 22,5 x 22,5
Provedena v závodě v Šíravě roku 1853. Byla vydána jako premie Jednoty výtvarných umělců. Tento námět Quido vytvářel ještě jednou, ale děj pouti už nejsou Nové zámecké schody, nýbrž Karlův most. Quido použil k jednotlivým studiím některé studie Josefovy.
Nejvlastnější je Quidova žánrová tvorba. Malby jsou ostré a dovedené do detailu, podobné práci v kresbě.Maluje rázovité postavy biedemeirovské Prahy. V Litni u Berouna pobýval Quido i bratr Josef Mánes, Quido pracoval na nástropní malbě zámečku . Zde byl i malíř Fr. Ženíšek ( namaloval zde svůj obraz Oldřich a Božena ), byl zde také Max Pikner.
Po smrti bratra Josefa trvale Quido pobýval v Praze. Zajížděl na Šumavu, byl osamělý a jeho malířská tvorba se zcela spojila s uměleckou německou malbou.
Quido zemřel 5.8.1880 v Praze.
Použitá literatura:
Vlastní poznámky z přednášek Dějin umění I, II, 2007, 2008, 2009, v NG Praha,
Vladimír Kovářík, Literární toulky po Čechách, Albatros Praha, Klub mladých čtenářů, Praha 1977,
Krajina v díle Josefa Mánesa, katalog NG Praha 1991,
J. Loriš, Quido Mánes, Praha 1937,
F. Žákavec, J. Šterc, Quido Mánes, Umění 10, 1937,
Krajina v českém umění 17.- 19. století, průvodce stálou expozicí NG Praha v paláci Kinských, Praha 2005
Jan Baletka, Výtvarné umění, Výkladový slovník, Academia 1997,
Marie Černá, Dějiny výtvarného umění, Idea Servis, konsorcium, Praha 7, 2002,
Encyklopedie českého umění, autor. kol. Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV za vedení Dr. E. Pocheho, DRSC., Akademia, nakladatelství Československé akademie věd Praha 1973,
Jaroslav Paur, Josef Mánes, vydalo Literární sdružení učitelské v Praze, Dědictví Komenského, 1949
Josef Mánes, Živý pramen národní tradice, nakladatelství Melantrich, A. S., Praha XVI., Jungmannova 3,
Encyklopedie světového malířství, Akademia, nakladatelství Československé akademie věd v Praze 1975
České umění 19. století, katalog NG Praha, v Praze 1972,
Má vlast, České malířství 19. století, vydala NG Praha, 1968
Obrazárna Zvonu, vydala Unie v Praze, nákladem České grafické akciové společnosti, Unie, roč. III, číslo 6-7
zpracovala Hana Bláhová textové korektury Jitka Jandáková
ZUŠ Černošice, ProKultura o. s., říjen 2010
Antonín Dvořák (1841 – 1904)
Nelehké počátky hudební dráhy
Pocházel z Nelahozevse. Otec Antonína Dvořáka byl řezník, Antonín jako nejstarší syn měl po něm převzít živnost. Ale mnohem více inklinoval k hudbě. Jeho učitel hudby, který viděl Dvořákovo obrovské nadání přemluvil rodinu, aby jej poslali hudbu studovat. Rodina však na studia neměla finance. Dvořákovo studium nakonec zaplatil jeho bezdětný strýc. Dva roky v Praze studoval varhanickou školu.
Inspirace k tvorbě
Až do doby, než se oženil, žil Dvořák velmi skromně a chudě. Pobýval u příbuzných a v pronájmech. Živil se hrou na violu v Komzákově kapele, která hrála tehdejší populární hudbu na „tancovačkách“, v restauracích.. Později byla celá Komzákova kapela angažována do Prozatímního (dněšního Stavovského) divadla, což bylo pro Dvořáka velkým přínosem. Seznámil se zde se světovým operním dílem – s Wagnerem, Berliozem. Dále hráli také symfonická díla Beethovenova a jiných velikánů. Velkým vzorem mu byl také Bedřich Smetana.
Zároveň s touto činností skládal svá první díla.
Ve 32 letech se oženil s dcerou zlatníka Annou Čermákovou. Původně se v divadle zamiloval do její starší sestry zpěvačky Josefiny, ale ta si vzala hraběte Kounice. Do konce života se s Kounicovými vzájemně navštěvovali a měli úzké přátelské styky. Annu Čermákovou si bral ve 4. měsíci těhotenství, její otec jí za tento poklesek nedal žádné věno. Dvořákovi přátelé se pro novomanžele složili alespoň sumou 250 zlatých.
Obrat v jeho životě
V roce 1875 – ve 34 letech si zažádal o státní stipendium, které bylo každý rok udělováno mladým nemajetným umělcům s výrazným talentem. Byla mu přidělena nejvyšší možná podpora 400 zlatých, což pro mladou rodinu znamenalo mnoho. Tuto podporu získal Dvořák pětkrát za sebou.
Co bylo ale ještě důležitější na této „soutěži“ o stipendia?
Zasedal v ní v té době velmi slavný skladatel Johannes Brahms. Tolik jej zaujala Dvořákova díla, že jej doporučil jednomu z největších hudebních vydavatelů, Fritzi Simrockovi (tato firma existuje pod jménem Simrock dodnes a zastává stále místo mezi největšími světovými hudebními vydavatelstvími). Přesto Simrock neplatil Dvořákovi vždy tolik, kolik by si zasloužil, ani když se stal známým a o jeho díla byl velký zájem.
Dvořák se díky těmto okolnostem mohl věnovat pouze skladbě. Složil některá svá komorní díla a ve světě proslavené Moravské dvojzpěvy.
„Stabat mater“
V soukromém životě však jeho rodinu rpovázely velké tragedie. Dcera Josefa zemřela dva dny po narození, další dcera Růženka zemřela v roce na otravu fosforem – sirkami, syn Otakar měsíc poté. To byly prozatím všechny děti, které Dvořákovi měli. Toto duševní napětí a rozpoložení vyústilo ve velmi proslulou skladbu Stabat mater, kde latinský text popisuje utrpení Panny Marie po zemřelém synu Ježíši Kristu. Stabat mater proslavilo Dvořáka v Anglii, kam byl několikrát pozván a také aby tuto skladbu dirigoval.
Amerika
V svých 50ti letech (roku 1891) byl Dvořák pozván do Ameriky, aby zde působil jako ředitel Konzervatoře v New Yorku a pozvedl její úroveň. Nabádal studenty, ať využívají černošských nápěvů ve své tvorbě. Sám je ve skladbách z amerického období použil. Zde vznikla Symfonie č. 9 „Z Nového světa“, se známým Largem, které v roce 1969 zaznělo na Měsíci, když zde poprvé přistáli američtí kosmonauti. Inspirovala jej k tomu prý melodie, kterou si zpíval černošský uklizeč na chodbách Newyorské konzervatoře.Do stejného období vzniku patří také Smyčcový kvartet „Americký“. Stesk po domově pak vyjadřuje ve slavném Violoncellovém koncertu h moll. V New Yorku se skladatel velmi rád procházel v Central Parku.
Poslední léta
Po návratu do Čech se vrátil opět na Pražskou konzervatoř, kde mezi jeho žáky patřili pozdější slavní čeští skladatelé Oskar Nedbal, Vítězslav Novák a Josef Suk, který se zanedlouho oženil s Dvořákovou nejstarší dcerou Otylií. Roku 1896 dirigoval Dvořák první koncert nově vzniklého hudebního tělesa České filharmonie. Koncert obsahoval zcela Dvořákovi skladby.
Vila Rusalka ve Vysoké u Příbramy, Dvořákovo oblíbené letní Manželé Dvořákovi
sídlo, na pozemku švagra hraběte Kounice.
Ke konci života se podobně jako Giacomo Puccini věnoval skladbě s pohádkovými motivy. Patří sem opery Rusalka, Armida, Čert a Káča, symfonické básně podle K. J. Erbena Vodník, Holoubek, Zlatý kolovrat a Polednice.
Zajímavosti
A. Dvořák obdivoval holuby, které sám i choval. V Americe mu velmi chyběli.
Také miloval vlaky. Uměl zpaměti i jízdní řády a a pravidelně se chodil procházet na nádraží.
Bedřich Smetana
Velkým skladatelským kolegou byl v době romantismu skladatel Bedřich Smetana. Byl tvůrcem tzv. české programní hudby (= hudba, která v sobě nese nějaký program, obsah) a také byl spoluzakladatelem české opery. Proslul operami Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách, Libuše, Dalibor.., symfonickou básní Mou vlastí s částmi Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník, která se hraje vždy při zahájení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, dále komorními skladbami, sbory aj.
Zdeněk Nejedlý a obdiv k B. Smetanovi
Zdeněk Nejedlý, kdysi nápadník Dvořákovi dcery Otilíe, kterou si vzal skladatel Josef Suk.,byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel. Prosazoval dílo Bedřicha Smetany a naopak příkře odsuzoval dílo Dvořáka či Josefa Suka.
Vznikly dva tábory příznivců – buď pro Smetanovu nebo Dvořákovu tvorbu.
Nejedlému se dokonce v 50. letech podařilo na 13 let zakázat všechny reprízy Dvořákovy opery Dimitrij v Národním divadle...
Avšak geniální Dvořákova hudba se i přesto stala světovým kulturním dědictvím.
Použitá literatura:
Helfert, Vl: Dvořák – Smetana, Nakladatelství Jos. R. Vilímek v Praze (prvorepublikové vydání)
Burghauser, Jarmil: Antonín Dvořák, Horizont, Praha, 1985
Holzknecht, Václav: Antonín Dvořák, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1955
kolektiv autorů: Dějiny české hudební kultury 1890-1945, Díl 1. 1890-1918, Academia, Praha, 1972
www.antonin-dvorak.cz
zpracovala Jana Vavřínková textové korektury Jitka Jandáková
ZUŠ Černošice, ProKultura o. s., říjen 2010
České země za života Anny Náprstkové (1788-1873)
Anna Náprstková
Anna Náprstková se narodila v Praze v době vlády císaře Josefa II. Již v mládí jí zemřel tatínek a maminka onemocněla, a tak musela Anna do služby. Velmi brzy se však provdala (v 19ti letech) za svého prvního manžela. Když za dvanáct let ovdověla provdala se znovu za Antonína Fingerhuta (později si pod vlivem národního obrození počeštili jméno na Náprstkovi). Měli spolu třináct dětí, dospělosti se však dožili pouze synové Ferdinand a Vojtěch, o kterém bude ještě řeč. Antonín s Annou začali také podnikat – zakoupili si pivovar U Halánků na Betlémském náměstí. Po Antonínově smrti vedla pivovar Anna sama. Nikdy nezapomněla, že i ona prožila bídu, snažila se proto pomáhat všem, kdo to jen trochu potřebovali.
V. Náprstek po návratu z Ameriky
Rukopisy
V roce 1817 byly Václavem Hankou a Josefem Lindou "nalezeny" dva starobylé rukopisy (údajně z 9. a 13.století). Podle místa nálezů jsou dodnes známy jako Rukopis královédvorský a zelenohorský. V době zveřejnění málokdo pochyboval o jejich pravosti. I sám František Palacký popsal události, v Rukopisech zmíněné, ve svých Dějinách. Češi byli nadšení, že mají konečně stejně staré dílo jako je německá Píseň o Nibelunzích. Ale o sto let později už si vědci pravostí Rukopisů nebyli tak jisti (jedním z prvních, kdo si dovolil pochybovat, byl T.G.Masaryk) a dnes převládá názor, že šlo o podvrhy. Možná je napsal sám Václav Hanka, ale to se už asi nedozvíme.
Revoluční rok 1848
Události roku 1848 odstartovaly ve Francii. Prezidentské volby zde vyhrál Ludvík Napoleon – synovec Napoleona Bonaparta. Stejně jako jeho strýc se nechal zanedlouho korunovat císařem, čímž republika zanikla a z Francie byla opět císařstvím.
Ve Vídni se rozšířily protesty proti kancléři Metternichovi, který vlastně vládl za císaře Ferdinanda Dobrotivého (přízvisko získal podle toho, že na všechno odpovídal "Dobře", což nahrávalo zvěstem o jeho nízké inteligenci). Metternich zavedl v celé říši policejní dohled a cenzuru tisku, ale nutno podotknout, že za celou dobu jeho vlády (cca 40let) nebojovalo Rakousko v žádné válce. Nyní byl Metternich císařem odvolán.
V Uhrách (Maďarsko) vypuklo také povstání. Místní obyvatelé chtěli větší samosprávu, což jim císař dovolil. Mohli si tak vydávat vlastní zákony, což bylo pro ostatní území Habsburské monarchie nemyslitelné. Když Češi viděli, jaký účinek mělo povstání pro Uhry, vyslali do Vídně také delegaci s požadavkem větší samostatnosti. Pochopitelně už ale byli druzí, císař tedy jejich požadavkům nevyhověl, ale slíbil zavedení konstituce (ústavy), tedy omezení vlastní panovnické moci (zůstalo však pouze u slibů). Zprvu byli Češi nadšení, ale už v červnu vypukly v Praze tzv. svatodušní bouře. Při průchodu Prahou došlo v Celetné ulici k přestřelce mezi policií a pochodujícími studenty. Jedna kulka omylem zabila manželku generála Windischgratze a tím se všechno zvrhlo v ozbrojené povstání. Stavěly se barikády, na nichž však bojovali převážně studenti, kteří byli generálovým vojskem brzy poraženi.Většina z nich byla poté zatčena a odsouzena k dlouholetým trestů. To by bývalo potkalo i Vojtu Náprstka, ale on raději odjel do Ameriky a vrátil se odtud, až když se situace uklidnila. Přivezl si mnoho nejrůznějších předmětů ze svých výprav za Indiány. Tyto exponáty pak začal vystavovat v rodném pivovaru na Betlémském náměstí.
Pražské barikády
Bitva roku 1866 a co po ní následovalo
V létě roku 1866 došlo k poslední bitvě na českém území. Konala se u Hradce Králové (nebo také u Sadové). Z původního sporu Rakouska a Pruska o dobytá území se vyvinul konflikt, který skončil obrovským masakrem. Říkalo se, že u Hradce Králové zvítězil pruský učitel. Pruští velitelé byli totiž vycvičení, aby se uměli sami v průběhu bitvy rozhodovat, zatímco Rakušané vždy čekali na posla od generála, což je pochopitelně zdržovalo. Navíc měli Prusové i lepší zbraně a vybavení. Jejich drtivé vítězství tak vlastně nebylo překvapením. Po celém území bitvy zůstaly rozsety masové hroby a půdu nad nimi nebylo ještě dlouho možné obdělávat.
Z rakouské porážky vytěžilo nejvíce Uhersko – vynutilo si tzv. dualismus, tedy faktické rozdělení monarchie, čemuž odpovídal i název Rakousko-Uhersko. Češi chtěli něco obdobného i pro sebe, ale byli opět až druzí. Až do roku 1918 se tak omezili na různé demonstrace národní jednoty – např. při pohřbu Karla Havlíčka Borovského nebo při pokládání základního kamene Národního divadla. K prvnímu otevření divadla došlo v roce 1881 (čehož se už ale Anna Náprstková nedožila), po požáru bylo pak divadlo otevřeno podruhé v roce 1883. V obou případech zazněla Smetanova Libuše. Češi tak měli konečně své vlastní divadlo, ve kterém se hrály výhradně české hry (Němci měli již dlouho své německé Nosticovo/Stavovské divadlo). Na úplnou samostatnost si však museli počkat až do 28.10.1918.
položení základního kamene Národního divadla
Použitá literatura:
přednášky Obecné dějiny IV na Pedf UK v roce 2009
Bělina, Kaše, Kučera: České země v evropských dějinách, díl třetí (1756-1918), Praha-Litomyšl 2006
Hlavačka, Milan: Dějepis pro gymnázia a střední školy III., Praha 2001
Podlipská, Sofie: Anna Náprstková, Praha 1872
Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918, Praha 1982
www.wikipedia.cz
zpracovala Michaela Šlesingerová
textové korektury Jitka Jandáková
ZUŠ Černošice, ProKultura o. s., říjen 2010
Příspěvky
