Dotazník

Zajímalo by mě pár věcí - viz. dotazníček. Udělám malý průzkum i ve škole a výsledky poté zveřejním.
Vy, kteří jste dříve jako děti hráli na hudební nástroj, odpovězte také. Otázky si akorát převeďte do minulého času:-).
Těším se na Vaše odpovědi,

Jana Vav.

Hudební nauka

S velkým potěšením a zájmem učím též hudební nauku na Zuš, tedy hudební teorii. Jako vše ve výuce i zde záleží v podstatě na rodičích, jak je dítě vedeno. Hudební nauka je na Zuš povinný předmět od 1.-5.ročníku, rodiče tuto skutečnost ovšem nechtějí často akceptovat. Dítě v podstatě "šoupnou" na kroužek do hudebky, a jelikož je dítě dnes člověk velice zaměstnaný, tak plnit další závazky související s hraním na nástroj rodiče jaksi nechtějí akceptovat.
Ale na klavír, housle a všechny další nástroje nelze hrát bez znalosti hudební teorie, navíc když se dítě v tomto předmětu vzdělává, učitel nástroje se s výukou hudební teorie již nemusí zdržovat na svých vlastních hodinách a dítě je na tom s hrou o hodně lépe, hlavně více rozumí tomu, proč a jak má skladbu hrát. Takže jediný problém ohledně hudební nauky, který vidím, je ten, že některé nově příchozí žáky do zuš potkám až v pololetí a ještě je musím uhánět, aby vůbec na nauku chodili. Rodiče se prostě nezajímají o to, co s výukou na nástroj souvisí, a i když informace o povinné hudební nauce visí ve škole, jsou na internetu a vzkazuji po učitelích nástrojů, někteří tento fakt vůbec nechtějí respektovat, protože zaměstnávají svá dítka tisíci jinými aktivitami.

Ale na druhou stranu, existují velice spolehliví žáci i rodiče - nadšenci, kteří se zúčastňují téměř všech hodin a akcí:-) a stěmi je to radost. Ale i s těmi ostatními, člověk má aspoň pocit, že děti k něčemu vede.

V komunikaci s rodiči mi velice pomáhají emaily - jedná-li se o náhlé onemocnění, odpadnutí výuky či jiných informací. Jednak nemusím volat ani smskovat hodiny ze svého a mám také jistotu, že se informace dostala k rodičům. Papírky s informacemi jsou fajn, ale k rodičům se informace většinou nedostane, děti jsou tak zapomětlivé:-).

Poznatek z roku 2010

Soutěže

Co se vlastně skrývá pod obsahem slova soutěž a co si většina lidí představí? Nemluvme teď o mezinárodních interpretačních soutěžích, ale začněme už u těch hudebních soutěžích pro nejmladší účastníky, např. soutěže Zuš či Plzenecké housličky a dal.

Lidé reagují různě, mám zkušenosti sama se sebou a s dětmi houslisty, budu tedy mluvit o nich. Všeobecně: "dokopat" se k soutěži záleží na ambiciózních jedincích, ať již ze strany samotných dětí či studentů, dále ze strany rodičů a učitelů. Děti mají problém si koordinovat i své vlastní cvičení, takže vše opět záleží jen na rodičích a učitelích. Soutěž nakopne každého, takže ve vysledku má mnohem více pozitiv než negativ. Hlavně donutí více cvičit a nacvičit nějaký repertoár, obehrát si jej, otrkat se, vyjet někam a získat cenné životní zkušenosti.

Když jim je o soutěži informuji, tak někteří šikovní jedinci odvětí, že nikam nejedou (důvodem takového jednání je např. jejich stydlivost, psychický blok-strach a dal.), tak jim nějakou dobu domlouvám a přemlouvám je, až se s tím nakonec smíří. Další šikovné nejsou schopni ohlídat rodiče, aby cvičili a v podstatě ti kteří uspějí, tak uspějí jen díky svým rodičům a učitelům, kteří ostřížím zrakem hlídají, aby cvičili.. Vlastně bych to shrnula následovně, samozřejmě, že ti, kteří uspějí jsou velice šikovní, ale bez dobrého učitele a hlavně rodičů, kteří je musí hlídat, aby cvičili, by to nedokázali. Na to, aby to dokázali sami, dozrají v cílevědomosti, houževnatisti atd. kolem 11 věku, ale toto je pouze orientační hranice.

Hodně štěstí a úspěchů všem, ale hlavně radosti z hraní přeje,
Jana Vav.

Příspěvek: "Jak může taková soutěž vypadat?"

Popularita houslí

V určitých kruzích se proslýchá, že housle nejsou populární nástroj. Já o tom nejsem přesvědčená. Myslím, že nadšených dětí do houslí je dost. Záleží především na tom, jestli se s houslemi mají možnost seznámit např. v televizi, rádiu, osobně. A tento fakt vychází především z toho, s čím se seznámí v rodině. Mí žáci většinou chtějí hrát na housle již dlouho předtím, než mám možnost se s nimi seznámit a začnou v 7mi letech většinou na základní umělecké škole. Již ten fakt, že si housle vybírají sami, znamená, že k nim mají vstřícný vztah, a jestliže děti podchytí dobrý učitel, tak se z nich stávají velcí nadšenci a fandové houslí (viz. obrázky od 6ti letých žáků, které jsem učila teprve pár týdnů. Jejich nadšení je zcela zřejmé:-)).













Dodatek (poznání) z roku 2010

Velcí nadšenci jsou všichni v představách na začátku. Problém nastává, když děti poznají, že se na housle musí i cvičit. No, cvičit se nechce skoro nikomu. V podstatě záleží na rodičích, jak k tomu děti vedou a na vztahu učitele se žákem, na určitých motivačních programech..
Má výuka se z vělké části skládá z plánování cvičení a neustálé doporučování, že je třeba cvičit 3-4 týdně (ideálně)..

Vymyslela jsem určitý motivační plán:

vyrobila jsem seznam žáků (viz obr. níže). Děti si dělají do žk čárky, vždy když cvičí. Jestliže cvičí 3krát týdně dostanou samolepku. Kdo bude mít nejvíc samolepek, dostane na konci školního rou nějaký dárek. Také mohou vidět, jak jsou na tom v porovnání s ostatními. Samozřejmě si mohou vymýšlet, ale z velké části, si myslím, jsou upřímní a odpovídá to jejich výsledkům.

Housle, housle, housle

Už od rodičů svých prvních žáků jsem slyšela, jak se báli, aby jejich dítě vůbec hrálo na housle. Báli se tak dobře známých skřípajících a neposluchatelných tónů. Musím říct, že já jsem se toho na začátku výuky samotné bála taktéž. Ale již s prvním žáčkem, tedy žačkou, jsem zjistila, že tomu zdaleka tak není, když se děti doma "nějak" připravují;-).
Takže milí rodiče, děti, posluchači a vůbec všichni "Nebojte se houslí:-)".

Vaše Jana Vavřínková