Kritika na koncert 11.3.2008_Jana Vonáškova,Jana Vavřínková, "Prolínání"

PROLÍNÁNÍ

V úterý 11.3.08 se v ZUŠ konal krásný smyčcový koncert Jany Vonáškové – Novákové (hrála na housle) a Jany Vavřínkové – Douchové (hrála na violu).

Na programu byly skladby pěti skladatelů z různých hudebních období. Získali jsme tak představu, jak se v průběhu staletí měnil hudební vkus lidí. Prolínaly se nejen dva nástroje, ale také hudební období a styly.

Hudbu barokní nám přinesly skladby Georga Fridricha Händela a Johanna Sebastiana Bacha. Oba se narodili koncem 17. století, dokonce ve stejném roce. Žili a skládali hudbu do poloviny 18. století. Jejich hudba byla velice příjemná. Händelova Chacona zazněla v duetu houslí a violy. Bachova III. violoncellová suita byla provedena jako sólo pro violu. Melodie Allemande a Gigue zněly jako dávné hradní tance.

Klasicismus zastupoval na koncertě Franz Joseph Haydn. Ten byl skoro o 50 let mladší než> předchozí dva skladatelé. Jeho Sonáta pro housle a violu č. 1 se nám také velice líbila. Ve čtyřech větách se střídaly rychlé a volné části skladby. Housle předávaly melodii viole a ta zase nazpět houslím.

Sergej Prokofjev znamenal velký skok v hudebním čase. Narodil se koncem 19. století v Rusku. Byl už skladatelem první poloviny 20. století, tedy skladatelem moderní vážné hudby. Moderním skladatelem byl i další na programu koncertu, tedy Bohuslav Martinů. Hudba obou těchto skladatelů byla velice odlišná od všeho, co předcházelo. Byla velmi moderní, překvapivá, zajímavá a živá. Nedá se říct, že by uklidňovala, povzbuzovala naopak člověka ke střehu. Někteří lidé předem odsuzují moderní vážnou hudbu. Kdyby ale slyšeli tyto skladby a ještě v úžasném podání sólových houslí Jany Vonáškové a sehraného duetu s violou Jany Vavřínkové určitě by změnili názor.

Koncert trval asi hodinu a půl. Akustika sálu byla velmi dobrá. Sál byl obsazen do posledního místa, což nás velmi potěšilo. Škoda, že nepřišlo ještě více posluchačů. Podle toho, že i malí posluchači pozorně poslouchali a moc nezlobili, se dá usoudit, že je koncert opravdu zaujal. Možná, že kdyby se v hledišti zhasla světla, byla by atmosféra ještě příjemnější.

Koncert se nám velice líbil. Vystupující „Jany“ byly obě velmi silně zaujaty přednesem jednotlivých skladeb a dramatičnost některých částí byla poznat i na jejich tvářích a zrychleném dechu. Těšíme se na jejich další vystoupení.

Napsala Kateřina Dufková a Anna Poulová, žačky Zuš Černošice

DPS Černošice - Zuš Černošice výtvarný ateliér 13. 3. 08

Dne 13. března 2008v 15 hodin v Domě s pečovatelskou službou probíhala Tvůrčí dílna klienty DPS a s dětmi z výtvarného ateliéru Základní umělecké školy v Černošcích.Tvořivá dílna byla věnována ‚, Velikonočnímu malování ‘‘ .Cíl programu byl veden k voskovému malování vajec včelím voskem, k historii malby kraslic a byla také vyhlášena soutěž ,, O nejkrásnější kraslici seniorů a juniorů ‘‘.

Všichni účastníci výtvarné soutěže malovali kraslice a opravdu velmi dobře , dámy z pečovatelského domu byly úžasné, všechny s velikou trpělivostí a soustředěním pracovaly na kráse kraslic.I děti z výtvar. ateliéru ZUŠ Černošce se snažily namalovat mnoho pěkných vajec.Výherce totiž čekala odměna a nikdo nevěděl , co to bude.

V tomto zápalu výtvarného boje byla vidina výhry a odměny tou lákavou představou. Namalované kraslice dostaly jmenovku, která byla složena tak, aby nebylo vidět, kdo kraslici maloval.Pouze rozdělení kraslic na seniorské a juniorské bylo dobře patrno.Výtvarná komise byla složena z velkých žákyň : Míši Šlesingerové, Jany Novákové,za DPS byl pan Mirek Strejček , za hosty pan redaktor Stanislav Janovský a za ZUŠ Černošce Hana Bláhová.

Nastala chvíle velice těžkého posuzování soutěžících kraslic.Těžká volba pro všechny porotce.Rozhodlo se :
1.cena seniorské malérečky z DPS – paní Ing. Svatava Preislerová,
2. cena seniorské malérečky z DPS- paní Kristýna Vaňková
1. cena juniorské malérečky ze ZUŠ – Beata Bednářová
2. cena juniorské malérečky ze ZUŠ – Klára Cenková

Přichází gratulace od poroty výherkyním a najednou se ozval podivný zvuk v místnosti hned vedle jídelny. Co to je? Každý se ptal, co se děje? To přinášíme 1. cenu pro paní ing. Svatavu Preislerovou. Přináším v náruči nádhernou černou slípku. Všichni jsou překvapeni. Abych vysvětlila , pan Strejček si vypůjčil slepičku na tuto symbolickou chvíli zakončení výtvarné soutěže O nejkrásnější malovanou kraslici.Byl to výborný nápad, slepička modelka a herečka pózovala velmi elegantně na stole a dívala se na nás všechny s výrazem, jen se podívejte, jsem krásná, elegantní a hrdá. Opravdu, byl to pro všechny nádherný zážitek, dívat se na překrásného černého kura – ptáka, který uměl svým úžasným klidným postojem být naším báječným společníkem při malbě kraslic.

Pro mne, která jsem slepičku držela na ruce, cítila nádherné hebké peří na těle kura a mohla jej pohladit to bylo krásné a nejen já, ale i ostatní děti a dámy z DPSky obdivně na slípku hleděly. Oceňuji nápad pana Strejčka, znamenal pro nás všechny hluboký zážitek.

Odměny byly pro vítěze sladké maličkosti. Největší odměnou ale podle mne byla přítomnost této nádherné pózující slepičky. Vnesla radost a úsměv do tváří nás všech a největší úsměv byl ve tváři paní ing. Preislerové.

Zároveň však se ptala, kde ji bude v DPS chovat a co slepičce dá k jídlu. Pak jsme ovšem prozradili, že slepička byla v DPS jako předvelikonoční překvapení pro výherce výtvarné soutěže a jako symbol nastávajících velikonočních svátků. Slepičku musíme vrátit chovateli do jejího domova.

Budeme vzpomínat na slepičku a na její elegantní pózování a nebojácnost a také na to,s jak jsme ji mohli pohladit a cítit její statečné srdce.

Přinášíme pár motivů básniček z malovaných kraslic :

, Mé srdce tvé srdce je jedno

vyroste červená růžička z něho ´´ ( Rouchovany u Mor. Krumlova z kraslice V.Bělíka 1950)

,, Pro Janíčka z lásky ´´ ( Norovy kol. r. 1920 )

,, Věrnú lásku v srdci mám. ´´ ( Kyjovsko kol. r. 1900 )

Všem dámám, klientům Domu s pečovatelskou službou, paní Alence, panu Miroslavu Strejčkovi, kolegyni houslistce Mgr. Janě Vavřínkové, její žákyni, panu Janovskému, bych ráda poděkovala i našim dětem – výtvarníkům za krásné tvůrčí odpoledne a popřála jim požehnané Velikonoční svátky i všem obyvatelům města Černošice.

Napsala Hana Bláhová, pedagog výtvarného oboru Zuš Černošice

Velikonoční kraslice

Velikonoce jsou křesťanské svátky, které k nám promlouvají připomínkou ukřižování Ježíše Krista a oslavují jeho zmrtvýchvstání. Součástí těchto svátků je řada lidových zvyků a tradic, které mají své kořeny již z doby předkřesťanské a tedy v pohanských obřadech vítání jara.

Ke krásným a starým zvykům vítání jara patří zdobení vajec.

O historii kraslic

Zdobení a obřadní užití vajec sahá hluboko do minulosti o níž svědčí archeologické nálezy z pravěkých a starověkých pohřebišť.V egyptských a nubijských hrobech jsou nacházena pštrosí vejce.Šest hliněných modelů pštrosích vajec s bílým malováním a jedno s černými klikatkami. Také bylo nalezeno husí vejce ve starobabylónském Nippuru 3000 let př. n.l.

Zlaté vejce bylo nalezeno ve starosumérské královské nekropoli Ur, také datováno 3000 let př. n. l.

Z etruského města Tombo di Isis ve Vulci z 5.- 6. st.př. n. l. pochází pštrosí vejce malované rhodskými, ionskými a kyperskými motivy.

Zdobené vejce nebo vejce přímo kladené v řeckých a římských hrobech se též nacházela.
Obyčej kladení a zdobení vajec a kladení do hrobu zemřelým je rozšířen také u Slovanů. Svědčí o tom nálezy vaječných skořápek v Polsku- v Opoli z 11. stol., ve Vratislavi z 12. stol.

Nálezy v Novgorodu- červeně zdobené vejce z 11.- 13. stol.n.l.
U nás ve slovanských hrobech od 6.- 11. stol.n.l. jsou nalézány nezdobené slepičí skořápky. Na našem území byl učiněn objev v r. 1973 při výzkumu mladohradištního pohřebiště ve Vel. Hostěradkách okr. Břeclav, byl nalezen doklad existence kraslice na našem území. Byl nalezen hrob ženy datovaný do doby 1020- 1030 n. l. v němž byly skořápky původně karmínové barvy se stopami geometrického ornamentu.

Zvyky klást vejce do hrobu je přikládán tradičně symbolický smysl, související s pohanskými představami o posmrtném znovuzrození člověka.Vejce v hrobě mělo i funkci potravinového milodaru.

Název pro zdobené vejce – kraslice pochází ze staročeského ,, kraslici ´´ ( tj.krášlené vejce )

z ,, krásniti‘‘ pokud ,, krásný ‘‘ znamenalo ,, červený ‘‘.

V českých zeních je doložen tento název ze 14. stol. Uvádí ho např. Klaretův veršovaný latinsko-český ,, Glosář ‘‘, vznikl kolem r. 1365 : decra kraslicza.

Samotné slovo kraslice se rozšířilo mezi vrstvy lidí a je více známo teprve ve 20. století.

Samotný význam vejce a jeho výmalba- zdobení má kořeny ve staré lidské představě o vejci jako symbolu nového života a růstu.Vkládání vajec do základů nového domu, do první vyorané brázdy na poli, používala se k zabezpečení blahobytu a dobré úrody.

Vejce pomáhala v léčitelských praktikách, věštbách.

Ve velikonočních obyčejích vystupují malovaná vejce ve starobylém obřadu, významu obřadního daru, jako prostředek vyjádření lásky, přání, odměny.

Nejstarší a všeobecně rozšířené barvení velikonočních vajec je na červeno. Červená barva jako barva lásky a krve- životadárné síly.

O barvených vejcích v souvislosti s koledou máme zprávu z 10. stol., kde v klášteře sv. Jiří v Praze abatyše Mlady ( sestry knížete Boleslava II., zakladatele kláštera) byla panovníkům rozdáváno o velikonočním pondělí a o svátku sv. Jiří po 8 barvených vejcích.

Další barvy používané při výzdobě kraslic byla žlutá a zelená.Mnohé staré představy o významu barev v průběhu 19. století z lidových tradic vycházely.

Zdobení kraslic

Je mnoho způsobů zdobení a malování vajec, každý kraj, země má svůj způsob malby nebo úpravy vajec.Malujeme voskem- rezerváž, leptáním a gravitováním, lepením slámou, lepením dužniny jezerní sítniny, leptáním kyselinou mravenčí, leptáním šťávou z kysaného zelí, olepováním textilem, zdobením okutím, drátkováním, broušením vajec, oháčkováním vejce nitkou, batikováním v cibulovém roztoku, zdobením prvními lístečky trávy aj.

Nejrozšířenější a motivicky nejbohatší technikou na slovanském území, a je také považována za nejstarší je ,, malování voskem ‘‘.přesněji řečeno vykrývání vzoru na vejci voskem. Ve 20. století zdomácněla tato technika ( též se používala tato technika na textil název indonéského původu značící vzorování pomocí vosku. ) ornament se nanáší voskem pomocí špendlíkové hlavičky vsazené do dřívka.Dříve se používaly pomůcky k nanášení vosku- husí brk, sláma, dřívko, kresba byla hrubá a byly jednoduché motivy.

Podle způsobu aplikace vosku byly dva typy voskových kraslic slzovitý a lineární.

Pro slzovitý typ je důležitá tečka a slzovitá čárka vytvářená krátkým tahem špendlíkovou hlavičkou namočenou do včelího vosku.

Až do současnosti se batikování slzového typu udrželo v západních a jižních Čechách- Chodské straky. Nejlepšími malérečkami ,, strak ‘‘ bývaly chodské švadleny a vyšívačky ,,šedličky ‘‘, které využívaly při práci na kraslicích i prvků krojové výzdoby.

Způsob batikování vajec se udržuje dodnes na Jindřichohradecku, Pelhřimovsku, Českobudějovicku.

Plastické nanášení černého vosku na vejce špendlíkovou hlavičkou se uplatnilo v Libotenicích na Litoměřicku v Čechách. Také v Repejově a Nižné Písané na východním Slovensku.

Na západní Moravě se vejce batikovaly špendlíkem místy do pol. 20.století. Barevná a malovaná vejce tvořila součást ,, horácké malovny ‘‘ velikonočního dárku pro mládence.

Typické jsou sluncové, vějířové a hvězdicové kompozice, ratolesti, holubičky, srdce a na Telčsku a Dačicku i figurální motivy.

Batikovaná kraslice slzového typu byly rozšířeny na poč. 20. stol i na stř. Moravu až po severozápadní Moravu.

Kompozice kraslic

Kompozice kraslice voskovou rezerváž slzového typu jsou tři. První z nich je vertikální ( motiv se klade od špičky vejce dolů ). Druhá je kompozice horizontální ( vzor jde vodorovně okolo středu vejce) Třetí kompozice je diagonální ( vzor jde šikmo vzhůru, stoupá po kraslici ovíjí se jako svlačec ). Tyto tři kompozice se doplňují rozetkami ( malé kytičky ) nebo většími rozety, které vyplní plochu vedle votivního pásku zdobené kraslice.

Doporučuje se nekombinovat tyto vzory společně, aby nevznikal na kompozici kraslice kříž.

Kraslice by měly být kompozičně čisté, aby zachovaly starobylý ráz.

Napsala Hana Bláhová, pedagog výtvarného oboru Zuš Černošice

Svatá Hora v Příbramy_Květná neděle

Svatá Hora u Příbamy je jedno z mých nejoblíbenějších a nejzamilovanějších míst. Jestli chce někdo nasát duchovno, nádherné poutní místo, hudbu a obohatit se, zajeďte na nějaké církevní svátky do Příbramy na Svatou Horu.

Místní varhaník Pavel Šmolík připravuje se svým amatérským sborem a hudebníky krásné akce. Já osobně se velice ráda účastním, už jen z toho důvodu nasát do sebe tu duchovní krásnou atmosféru..A musím říct, že taková vyrovnanost a krása čiší i z místních lidí.

Koncert 29. 2. Rudolfinum - Lisa Batiashvili, Alan Gilbert a NDR Sinfonieorchester

pátek 29. 2. jsem zažila fantastický hudební zážitek. Navštívila jsem koncert v Rudolfinu, kam pozvání přijal Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu s dirigentem Alanem Gilbertem a gruzínskou houslistkou Lisou Batiaschvili.

Orchestr udivil již svým posazením, vedle primů nebyly sekundy, ale violoncella, uprostřed tradičně violy a na kraji sekundy.

Na začátek si dramaturg zvolil soudobou skladbou Arena žijícího 50ti letého autora Magnuse Lindberga. Již samotný název asociuje jistý program a tomu také tak bylo. Skladba byla nabitá emocemi, zvukovými efekty, barvami, chvílemi se až příliš zhustila zvukově i barevně, ale vzápětí ji vystřídaly části se sólisty. Obzvlástě jedna část se sólovým violoncellem velmi zaujala, sólového violoncella v orch. se zhostil umělec, který v dalších skladbách již nevystupoval, takže byl najat jen kvůli této skladbě a tomuto velice technicky těžkému sólu. Party byly výborně propracované, efektně působily i bicí nástroje. Skladba zanechala svěží dojem ze soudobé hudby, rozhodně zaujala a nenechala na pochybách, že Magnus Linberg je zajímavý autor.
Koncert pokračoval Sibeliovým houslovým koncertem v podání již zmiňované mladé, ale již nyní světově známé gruzínské houslistky Lisy Batiaschvili. Nevím, jak mám začít popisem její interpretace, ale nemám jiná slova než superlativy. Okouzlila překrásným tónem i technikou. Tempa zvolila nepřehnaná a velice dobře se to poslouchalo. Nezahrála jedinou chybičku. Její křehký a sympatický vzhled ještě umocňovalo znatelně viditelné těhotenství, avšak i to jí naubralo na síle. Okouzlil a překvapil mě její přirozený pohyb při hře. Někdy se mi zdál až přílišný, ale rozhodně mi nevadil, naprosto vycházel z hudby a nenarušoval, naopak dokázal udivit a nadchnout. Musím říct, že se velice těším na další projekty a návštěvu v Čechách této okouzlující šikovné houslistky. Jinak, kdo neznáte Houslový koncert J. Sibelia, rozhodně doporučuji poslechnout, ta hudba je fantastická a stojí za to.
Po přestávce program pokračoval Brahmsovou 2. symfonií. Dirigent Alan Gilbert ji celou dirigoval suveréně zpaměti. Orchestr hrál excelentně, zvukově i technicky krásně, v rychlích větách zvládali skvěle velice svižná tempa. Dojem zanechal svěží, ispirativní. Dechové nástroje zněly barevně a krásně. Po opakujícím se potlesku orchestr přidal jeden z Uherskych tanců J. Brahmse, což bylo roztomilou tečkou za tímto příjemným a velice inspirativním koncertem.